Společenská pravidla pro tykání a vykání v němčině jsou víceméně stejná jako v češtině. Tradičně je tykání vyhrazeno pro oslovování příbuzných, blízkých přátel, dětí, někdy spolupracovníků nebo členy různých skupin. Formální vykání používáme v oficiálních dokumentech, při jednání s cizími lidmi, váženými kolegy a k vyjádření úcty.
Tykání
Tykáme ve 2. osobě jednotného čísla (ty - du):| německá věta | český překlad |
| Leon, du bist noch jung. | Leone, (ty) jsi ještě mladý. |
Při tykání více osobám se užívá 2. osoba množného čísla (vy – ihr):
| německá věta | český překlad |
| Leon und Jana, ihr seid noch jung. | Leone a Jano, (vy) jste ještě mladí. |
Vykání
Při vykání jedné nebo více osobám se užívá 3. osoba množného čísla – v němčině si lidé onikají. Osobní zájmeno se píše vždy s velkým písmenem Sie (doslovně přeloženo to znamená Oni, do češtiny to ale překládáme jako Vy):
| německá věta | český překlad |
| Frau Weber, Sie sind sehr nett. | Paní Weberová,(Vy) jste velmi milá. |
| Herr Nowak und Frau Weber, Sie sind sehr nett. | Pane Nowak a paní Weberová,(Vy) jste velmi milí. |
+420 604 571 503
pospalice@gmail.com
